Martina ml. Charvátová
4 years ago
Příběh knihy mě oproti očekávání moc nechytnul, ani jedna z postav není příliš uvěřitelná (a o zakončení knihy ani nepíšu, protože to se nedělá). U knihy mě udržely hlavně postřehy ze světa hluché holčičky - co jí umožňují programy v laptopu a vibrační náramek, jak vnímá hudbu, že neslyšící někdy znakují ze spaní... Taky mě bavilo čtení o aljašské zvířeně. A úplně nejvíc mě zaujaly tweety z jejího účtu "Words_No_Sounds" = Slova bez zvuků (škoda že v reálu ten účet neexistuje):
"VZRUŠENÍ: Chutná jako pukající hvězdný prach; je cítit jako dosednutí přistávajícího letadla na zem; vypadá jako velká chlupatá kapuce na tátově inuitské bundě."
"HLUK: Vypadá jako blýskající se dopravní značky fluorescenčních barev; je cítit jako padající štěrk; hvězdný prach; chutná jako vzduch, který vydýchal někdo jiný."
"HRŮZA: Vypadá jako ruce proměňující se v medůzy; chutná jako koláče, které ožívají; na pohmat: je příliš blízko."