Městská knihovna Náměšť nad Oslavou

Tak na to myslím dlouho nezapomenu, kniha ve mně zanechala spoustu silných dojmů. Z počátku trochu zdlouhavé, ale pak strhující, tajemné a děsivé. Nějaké informace o Tríbeči jsem si před čtením našla na internetu a byla jsem nadšená, že se tam určitě někdy musím podívat. Po přečtení knihy by mě tam už nikdo v období prosinec - březen nedostal. Je to fikce nebo skutečnosz? U knihy jsem seděla se zatajeným dechem, nic tak podobného jsem nečetla a po zásluze dostala na Slovensku Cenu čtenářů. Jestli máte rádi napětí a tajemno, určitě si přečtěte Trhlinu. "Když jsem sledoval jeho horečnatou, ale marnou snahu, napadlo mě, že neovladatelná touha po logice a racionalitě je občas tím největším šílenstvím."

Skvělý thriller, musela jsem často odkládat a odcházet, ač jsem zvyklá na severské drsné knihy, Trhlina je jiná. Hlavní drama se odehrává u čtenáře v hlavě, když se mu začnou rozvíjet všechny obrazy....

Trhlinu jsem četla po přečtení díla Strach, takže se nemůžu ubránit srovnání. Obě knihy jsem ani za nic nechtěla číst po večerech, obě byly dost děsivé, každá však jiným způsobem. Zatímco Strach pracoval tak nějak více s nadpřirozenými bytostmi, které tam byly prokazatelně přítomné, Trhlina ne. Ta jakoby děsila něčím nehmatatelným, něčím, co čtenář jen tuší..Při čtení obou knih mnou prostupoval, takový nepříjemný pocit, i ve chvílích, kdy jsem zrovna nečetla. A potom jsem odjela na dětský tábor uprostřed lesů - to mimochodem doporučuji! Při noční bojovce, kdy běháte po lese, se vám vybaví všechny nejlepší pasáže. :D U Trhliny je pak samozřejmě klíčový již už několikrát zmiňovaný závěr, který vás donutí stoupnout si, ať už čtete v jakékoliv poloze, a říct něco jako "dop**ele, cože?!"

Hrozně mě vytáčel hlavní hrdina - Igor. Děj se moc neposouval a až na posledních pár stránkách mě to začalo bavit. Ovšem ty poslední stránky byly parádní.

Nikdy jsem neměla problém po přečtení hororového románu ihned sáhnout po jiném. Po přečtení Trhliny ale musím dát něco odlehčenějšího neboť toto byla síla. Nejde ani tak o to, zda je příběh pravdivý nebo nikoliv, jde o to, jak je příběh podán. Strhující, často neuvěřitelný a naopak zase často tak uvěřitelný, až z toho mrazí. "Hýkal" mi v uších zní i týden po dočtení-doporučuji si písničku pustit-odkaz v knize- podtrhuje atmosféru a už chápu výraz psychedelický :-) Přeji hezké počtení.