Městská knihovna Náměšť nad Oslavou

Kniha se čte skvěle, třebaže je dějem ponurá. Ale taková totalita a diktatura je. Stojí za to se k ní vracet. ?

No... že jde o příběh smyšlený "co by kdyby" jsem věděla a trochu se toho bála, ale nakonec to mi vůbec nevadilo. Ale vadilo mi, že některé části jsou zdlouhavě popisované na úkor příběhu, že je ten příběh strašně málo rozvinutý. Z části z pobytu ve věznění mi když to teď píšu v hlavě nezůstalo nic. Z Magdiny části v léčebně si budu pamatovat jen tu koupelnovou scénu. O životě po vězení skoro nic až pak zase skok a několik let. Skoky v rocích jsem vlasně ani pořádně nevnímala. Za přečtení rozhodně stojí a líbí se mi ten nápad který autorka měla, ale podruhé už jí číst nebudu, to vím.

Určitě stojí za to přečíst. Pamatuji si z knihy vše, příběh se mi vryl pod kůži a vedl mě k zamyšlení co kdyby...Knihu jsem přečetla jedním dechem a dlouho po té mě mrazilo na duši.

Do knihy jsem tak vnořila, že jsem opakovaně brečela. Je to smutná kniha na realistickém podkladě. Musí to být hrozné, když Vás zatknou a Vašim dětem vymývají mozky. Ach jo.

Nová kniha od paní Mornštajnové přichází s až dystopickým scénářem - pracuje s teorií, jaké by to bylo, kdyby neproběhla listopadová revoluce a nadále vzkvétal socialismus. Kniha předkládá znepokojivý obraz nejen toho, co by mohlo být, ale i toho, co se jinde děje. Jen vzpomeňme třeba na Čínu a Severní Koreu. Vidina rovnosti se přetavila v neúprosnou diktaturu a honbu za mocí. Vznikl svět, kde si ani rodinní příslušníci nemohou důvěřovat. Lidé beze stop mizí. Rodinám jsou násilně odebírány děti. Každý čeká na příležitost se skrze vaši chybu proplazit nahoru. Úsvit komunismu. Ano, krutý svět diktatury, kde jsou lidé jen ovce, hlídané produkty státu, fantazie je zahálkou, za své názory mohou být na spoustu let uvězněni, Dílo se mi moc líbilo a autorka odvážným tématem nešlápla vedle.

Dost jsem si od knihy slibovala. Velké zklamání.

Čtu současnou literaturu kvůli práci, nikoli radosti - jen pro vysvětlení, proč to čtu, když nejsem fanoušek Mornštajnové. Na mě je její psaní až příliž jednoduché, nicméně tahle kniha mě překvapila hloubkou emocí. Jenom mne mrzí to provedení: opravdu nechápu, proč autorka, když tak pěkně umí psát o vězení a nesvobodě, nenapsala historický román z 50. let? To, že se snažila o ozvláštnění něčím jako alternativní historií vlastně působí trapně - protože tu dystopii pořádně nerozvinula a vzhledem k opravdu malému rozsahu knihy to skoro vypadá, že nevěděla jak. Pokud tedy potřebovala totalitu jen jako kulisu, opravdu nevím, proč svoje jinak překvapivě dobré psaní zabila takhle nedotaženým pokusem.

Co by kdyby... přečetla jsem jedním dechem a jsem moc ráda, kde žijeme. Člověk si myslí, jakou máme příšernou vládu, ale máme svobodu, můžeme říct na hlas svůj názor, bez strachu, linčování a odebráním dětí za vlastizradu.

Na knihu jsem byla hodně zvědavá, zvlášť proto, že jsem starší ročník a tyhle ,,dějiny" mě zasáhly i osobně nebo ve vzpomínkách příbuzných. Příběh mě trochu zklamal, bylo to hodně ponuré a spíš mi to připomínalo popis padesátých let, než situaci po roce 1989.