Detail dokumentu
Listopád / Alena Mornštajnová |
Mornštajnová, Alena, 1963- |
Nakladatelské údaje: Brno : Host, 2021 |
Rozsah: 292 stran ; 21 cm |
ISBN: 978-80-275-0593-7 |
Forma/žánr: romány pro ženy |
Klíčová slova: psychologické romány, fiktivní, dějiny, listopad 1989, ženy, vězení, diktatura, dopisy, dívky, rodiče, odebrání, ozdravovny, osudy |
Rozsah a obsah: Román vypráví příběh dvou žen ve světě, ve kterém události listopadu 1989 místo kýžené svobody přinesly jen tvrdší diktaturu. V noci z dvacátého šestého na dvacátého sedmého listopadu roku 1989 vyvlekli vojáci ve všech zemích Varšavské smlouvy muže a ženy ven z jejich domovů jen v pyžamech a nočních košilích a spoutané je naložili do vojenských transportérů. Jednou z těchto žen je i Maja, která tak ze dne na den přijde o manžela i dvě malé děti. V ženské věznici jí naději dodávají jen dopisy, které píše své dceři Leničce. V nově zřízené "ozdravovně" mezitím vyrůstá malá Magda. Tu rodičům odebrali, aby se v dospělosti přidala k nové generaci komunistických kádrů. Jejich příběhy k sobě mají velmi blízko, dokáží si ale k sobě najít cestu? |
Půjčeno: 36x |
Rozpis svazků
Recenze 9
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste.
před 7 měsíci
Kniha se čte skvěle, třebaže je dějem ponurá. Ale taková totalita a diktatura je. Stojí za to se k ní vracet. ?
před 4 roky
No... že jde o příběh smyšlený "co by kdyby" jsem věděla a trochu se toho bála, ale nakonec to mi vůbec nevadilo. Ale vadilo mi, že některé části jsou zdlouhavě popisované na úkor příběhu, že je ten příběh strašně málo rozvinutý. Z části z pobytu ve věznění mi když to teď píšu v hlavě nezůstalo nic. Z Magdiny části v léčebně si budu pamatovat jen tu koupelnovou scénu. O životě po vězení skoro nic až pak zase skok a několik let. Skoky v rocích jsem vlasně ani pořádně nevnímala. Za přečtení rozhodně stojí a líbí se mi ten nápad který autorka měla, ale podruhé už jí číst nebudu, to vím.
před 4 roky
Určitě stojí za to přečíst. Pamatuji si z knihy vše, příběh se mi vryl pod kůži a vedl mě k zamyšlení co kdyby...Knihu jsem přečetla jedním dechem a dlouho po té mě mrazilo na duši.
před 4 roky
Do knihy jsem tak vnořila, že jsem opakovaně brečela. Je to smutná kniha na realistickém podkladě. Musí to být hrozné, když Vás zatknou a Vašim dětem vymývají mozky. Ach jo.
před 4 roky
Nová kniha od paní Mornštajnové přichází s až dystopickým scénářem - pracuje s teorií, jaké by to bylo, kdyby neproběhla listopadová revoluce a nadále vzkvétal socialismus.
Kniha předkládá znepokojivý obraz nejen toho, co by mohlo být, ale i toho, co se jinde děje. Jen vzpomeňme třeba na Čínu a Severní Koreu. Vidina rovnosti se přetavila v neúprosnou diktaturu a honbu za mocí. Vznikl svět, kde si ani rodinní příslušníci nemohou důvěřovat. Lidé beze stop mizí. Rodinám jsou násilně odebírány děti. Každý čeká na příležitost se skrze vaši chybu proplazit nahoru. Úsvit komunismu.
Ano, krutý svět diktatury, kde jsou lidé jen ovce, hlídané produkty státu, fantazie je zahálkou, za své názory mohou být na spoustu let uvězněni,
Dílo se mi moc líbilo a autorka odvážným tématem nešlápla vedle.
před 3 roky
Dost jsem si od knihy slibovala. Velké zklamání.
před 7 měsíci
Čtu současnou literaturu kvůli práci, nikoli radosti - jen pro vysvětlení, proč to čtu, když nejsem fanoušek Mornštajnové. Na mě je její psaní až příliž jednoduché, nicméně tahle kniha mě překvapila hloubkou emocí. Jenom mne mrzí to provedení: opravdu nechápu, proč autorka, když tak pěkně umí psát o vězení a nesvobodě, nenapsala historický román z 50. let? To, že se snažila o ozvláštnění něčím jako alternativní historií vlastně působí trapně - protože tu dystopii pořádně nerozvinula a vzhledem k opravdu malému rozsahu knihy to skoro vypadá, že nevěděla jak. Pokud tedy potřebovala totalitu jen jako kulisu, opravdu nevím, proč svoje jinak překvapivě dobré psaní zabila takhle nedotaženým pokusem.
před 2 měsíci
Co by kdyby... přečetla jsem jedním dechem a jsem moc ráda, kde žijeme. Člověk si myslí, jakou máme příšernou vládu, ale máme svobodu, můžeme říct na hlas svůj názor, bez strachu, linčování a odebráním dětí za vlastizradu.
před 4 roky
Na knihu jsem byla hodně zvědavá, zvlášť proto, že jsem starší ročník a tyhle ,,dějiny" mě zasáhly i osobně nebo ve vzpomínkách příbuzných. Příběh mě trochu zklamal, bylo to hodně ponuré a spíš mi to připomínalo popis padesátých let, než situaci po roce 1989.